Hlavní funkcí je zajistit s co nejnižšími provozními náklady na topení a požadavky na obsluhu v budově co nejvyšší úroveň tepelné pohody pro jeho obyvatele. Vzhledem k tomu, že každý dům má jiné podmínky pro využívání zdrojů tepla, jsou i jednotlivé druhy vytápění dosti odlišné a při rozhodování pro ten správný otopný systém hrají roli jak finanční možnosti investora, tak i dostupnost paliv a energií v místě objektu.
Klasické ústřední topení – daleko nejběžnější jsou systémy, kde přenos tepla mezi kotlem a radiátory zajišťuje cirkulující voda. Výhodou vody jako média je její vysoké měrné teplo a tudíž i malé průřezy trubek.
Nízkoteplotní vytápění – může mít formu podlahového nebo stěnového topení, díky velké ploše, která je vyhřívána, stačí nízká teplota topné vody což je velmi výhodné při použití tepelného čerpadla, kondenzačního kotle nebo kotle na dřevo s akumulační nádrží či solárního systému.
Teplovzdušné vytápění bylo až do nedávna u nás téměř neznámé (třeba v USA se používá běžně), v poslední době se začíná rozšiřovat v domech, které mají rekuperační větrání. Tam kde je malá potřeba tepla tolik nevadí malé měrné teplo vzduchu.
Radiátory patří nejen do vaší koupelny! Svým neotřelým designem jsou vhodné i do obývacích pokojů, nebo haly.